Svatební dar pro Evropu, Hospodářské noviny

06. 02. 2003

Garanční fond obchodníků s cennými papíry byl zřízen před dvěma lety bez jediné koruny kapitálu - ovšem s obrovskými závazky. Jak může fungovat?

Každý hokynář ví, že když chce založit s. r. o., musí složit 200 tisíc korun, neboť bez minimálního kapitálu nelze provozovat ani trafiku. Zakladatel pojišťovny musí vložit nejméně 34 miliónů. Musí předložit obchodní plán a doložit schopnost pokrývat závazky. Zakladatel neziskové nadace musí složit alespoň půl miliónu a podepsat stanovy, že nadace bude hospodařit bez ztráty. Jak je tedy možné, že v této naší právní kultuře přišli státní úředníci s nápadem zplodit Garanční fond pro odškodňování okradených klientů obchodníků s cennými papíry bez jakéhokoli kapitálu a s úkolem pojišťovat obrovská rizika? O jejich objemu již v době vzniku zákona stát věděl. A bylo jasné, že bude od počátku kapitál velmi potřeba.

Fond dostává roční příspěvky kolem pěti miliónů. Závazky má kolem dvou miliard. Směrnice EU, podle které byl náš zákon narychlo vytvořen, stanoví, že fond by měl být schopen během tří měsíců vyplatit náhrady všem oprávněným klientům. Zdálo se, že nikomu příliš nevadí, že státem zřízený fond je již v době vzniku předlužen a splňuje podmínky pro konkurs! V polovině loňského roku stát zareagoval, i když velmi kuriózně: Do novely zákona o cenných papírech byl zakotven zákaz podat na fond návrh na konkurs. Je to podobné, jako kdyby stát řekl, že když na léčbu smrtelně nemocných pacientů nejsou peníze, bude dělat, že o tom neví, ale zakáže je pohřbít. Fond je tedy právně živý, ale finančně zcela mrtvý - zombie finančního trhu, švejkovský dáreček Evropské unii.

Již na počátku tvorby zákona propásly komise a Ministerstvo financí obě šance na zplození živého dítěte: Za prvé bylo možno požádat EU o odklad. Druhá možnost je ještě elegantnější - do zákona zakotvit postupný růst maximální částky odškodnění pro klienty fondu v prvních několika letech.

Nyní jsou obě tyto šance definitivně pasé a zbývá jedině mimořádné řešení - státu nezbude než tento zmetek sanovat ze svého rozpočtu. Jen tak může do budoucnosti fond vytvářet zdroje z příspěvků obchodníků, jen tak bude možno příspěvky ponechat na úrovni, která nepoškodí jejich mezinárodní konkurenceschopnost. Dle vlastních webových stránek požádal fond v létě vládu o finanční výpomoc, protože vlastní peníze z příspěvků obchodníků nemá skoro žádné a má vyplácet kromě jiného přes 300 miliónů klientům Private Investors a téměř dvě miliardy klientům KTP Quantum. Na stránkách kabinetu se dočítáme, že vláda 6. listopadu projednávání žádosti odložila a uložila Komisi pro cenné papíry zpracovat analýzu. Vláda tedy váhá s poskytnutím půjčky poloviny prostředků, které má fond vyplácet. Z logiky věci ale vyplývá, že vláda bude muset velmi brzy najít i druhou polovinu - fondu, který je technicky v bankrotu, banky nepůjčí. Pokud by fond nemohl vyplácet celou částku nároků klientů, dostali bychom se do konfliktu s právem EU a neuspokojení klienti by mohli stát úspěšně žalovat u soudu v Haagu.

Proč má vše zaplatit stát? Rozhodně nejen proto, že jiný zdroj financování pro takový účel není. Stát hlavně celou situaci způsobil. Kromě předcházejících argumentů i tím, že české zákony umožnily vykrádat majetek klientů tak snadno. Na změnu předpisů byla nyní ideální příležitost, když se připravoval návrh zákona o podnikání na kapitálovém trhu. Tento úřednický návrh se však zatím vyhýbá odborné diskusi a problém fondu neřeší. V tomto desetiletí jsme již mezinárodním kapitálovým trhům přispěli termínem "tunelování". Budeme-li v těchto příspěvcích evropské finanční kultuře pokračovat, budeme v EU velmi "populární". Autor je ekonomem,

vyučuje na ČVUT Praha