Garanční fondy v zahraničí, Ekonom

06. 02. 2003

Evropské garanční fondy se shodují v tom, kdo má nárok na odškodné. Liší se jednak v pravidlech pro stanovení výše odškodného, jednak v pravidlech pro financování. Všechny jsou však striktně odděleny od veřejných financí.

Portugalsko: Ke krytí případných náhrad nevybírají příspěvky, ale vytvořili systém, který pouze garantuje splacení a účastníci tak platí pouze provoz. Běžné náklady dosahují 50 tis. eur ročně (27 tis. eur jde na platy).

Na konci 2001 bylo v systému 84 obchodníků a pojištěný zákaznický majetek dosahoval 59 mld. eur. Aniž by si musel půjčit, mohl systém vyplatit 121 mil. eur, což představovalo 17,4 % z objemu případných nároků. Schopnost splatit svou část z případných nároků na výplaty musí obchodníci garantovat formou zástavy bonitních cenných papírů (v r. 2001 celkem 45 mld. eur).

Do pokladny systému jdou všechny pokuty na kapitálovém trhu (v r. 2001 300 tis. eur).

Švédsko: Podobně jako v Portugalsku se účastníci systému skládají (rovným dílem) na provoz. V případě vzniku nároku na plnění se musí složit (poměrně podle toho, jaká část z celkového objemu chráněných aktiv na toho kterého obchodníka připadá).

Finsko: Na provoz se podle požadavků vedení fondu účastníci skládají rovným dílem. Na kapitál fondu se účastníci trhu skládají. Část platí v podobě fixních příspěvků, a to ve skupinách, podle svého investičního zaměření. Například všem asset manažerům byl stanoven pětinový podíl na celkové požadované částce a na tu se složí v poměru svých podílů na trhu. Zbytek pravidelného příspěvku jednotlivých účastníků je odvozen (podle složitého algoritmu) především od počtu jejich zákazníků.

Plnění jde z kapitálu fondu. Pokud klesne pod 5 mil. eur, vyhlásí vedení "mimořádnou sbírku". Fond má možnost uzavřít komerční pojištění proti riziku plnění, a to až do poloviny svého kapitálu.

PB