Případové studie ze zahraničí: Podvody s finančními instrumenty

22. 10. 2003

Seriál týdeníku Ekonom o finančních podvodech. Najdete zde vše, co potřebujete vědět o stále rafinovanějších léčkách, které na lačné investory kladou podvodníci.

Téměř denně přinášejí tisk a jiná média informace o případech podvodů s finančními instrumenty, které se dotýkají lidí z nejrůznějších oblastí života. Na následujících stránkách najdete výběr případových studií za několik posledních let. Jsou mezi nimi příklady různých typů podvodů - podvody s "prime bank guarantee", variace na Ponziho systém i pyramidovou hru. Text rovněž obsahuje zprávu o rozhodnutí soudu, z níž je patrné, v jakém dilematu se ocitne banka, když existuje podezření, že je zapletená do PFI.

Nejedná se o vyčerpávající seznam, ale spíše o výběr případů, které mají ilustrovat nesčetné množství různých způsobů, jak obrat oběti o peníze. Všechny uvedené případy byly zveřejněné. Mnoho dalších projednávají soudy.

Padělané bankovní záruky

 Rakousko, duben 1999

Německý občan, který se pokusil získat miliony marek pomocí padělaných bankovních záruk, byl odsouzen ke třem letům vězení. J. G., nukleární fyzik prohlašující se zároveň za chemického inženýra, byl žalobci označen za "mezinárodního podvodníka". Padesátišestiletý Němec se ve dvou bankovních domech ve Vídni pokusil inkasovat nekrytou směnku a padělanou bankovní záruku Deutsche Sparkasse na 20 milionů marek.

Při pokusu o podvod předstíral, že je zástupcem americké pojišťovací společnosti s názvem P. O., která chtěla odkoupit jistou zadluženou rakouskou firmu. P. O. byla údajně vytvořena za účelem poskytování pojištění úvěrových rizik pro státy východní Evropy. Jak J. G. později přiznal, tato společnost neměla vůbec žádnou hodnotu. Snažil se potenciální oběti přesvědčit, že výnosy z prodeje směnky budou použity na nákup zlatého dolu ve Spojených státech nebo na stavbu soukromé kliniky ve Vídni. Všechny jeho sliby byly plané a naštěstí jim nikdo neuvěřil.

Další osoba, která byla do podvodu zapojena, bude postavena před soud po uplynutí zbytku jednoletého trestu vězení, který si odpykává za účast na jiném podvodu.

Program bankovních dluhopisů

USA, leden 2000

Dne 5. ledna 2000 nařídila arizonská obchodní komise (Arizona Corporation Commission) jisté osobě s trvalým pobytem ve městě Chandler, aby zastavila inzerci a prodej neregistrovaných cenných papírů a ukončila tak své podvodné aktivity s cennými papíry.

Podle tohoto nařízení, kterému se obžalovaný podřídil, měl v červnu 1997 vydražit a prodat cenné papíry ve formě podílu na programu obchodování s bankovními dluhopisy jisté arizonské firmě.

Doklady o prodeji, které arizonský investor obdržel, mluvily o "instrumentech peněžního centra neboli programu na nákup a prodej bankovních dluhopisů". Ve fiktivním programu se měly cenné papíry údajně nakupovat za zvýhodněnou cenu a prodávat na trhu za cenu vyšší. V dokladech o prodeji se rovněž tvrdilo, že za peníze investorů se zaručila jedna z předních evropských bank.

Celý program byl vlastně klasickým příkladem neexistujícího systému instrumentů "prime bank guarantee". Podvodníci předstírali, že je do programu zapojena evropská banka. Ta údajně nabízí instrumenty předních bank nebo dluhopisy předních bank, které měly vynášet víc než dostupné domácí vkladové certifikáty. Vyšší úroky však ve skutečnosti mohou nabízet pouze ti, kdo podvod vymysleli, protože jsou omezeni pouze a jenom vlastní fantazií.

Komise zjistila, že cenný papír nebyl v Arizoně zaregistrován a nepodléhal ani výjimce z této registrace, což bylo v rozporu se zákonem o cenných papírech. Dále Komise došla k závěru, že obžalovaný se dopustil podvodu s cennými papíry tím, že nabízel k prodeji a prodával tyto fiktivní cenné papíry, a dále se dopustil záměrného uvedení v omyl zneužitím svých znalostí o mezinárodním bankovnictví. Komise shledala, že porušil zákon o cenných papírech a nařídila mu zaplatit arizonskému investorovi náhradu škody ve výši 15 tisíc dolarů a správní pokutu ve výši 5 tisíc dolarů.

Podvody s investičními programy s vysokým výnosem

Kanada, prosinec 1999

Komise pro cenné papíry v Britské Kolumbii uvalila zákaz obchodování čtyřem společnostem a čtyřem jednotlivcům, kteří přesvědčili investory, aby vložili peníze do offshore investičních programů s příslibem zisku dosahujícího až 10 tisíc procent ročně.

Zákaz veškerého dalšího nákupu a prodeje cenných papírů v rámci tohoto programu se vztahuje ke společnosti CE Inc. a jejím sesterským společnostem FI Ltd., GAG Ltd. a OKN. Všechny společnosti byly údajně zaregistrovány na Bahamách, ale poštovní adresa byla Surrey v Britské Kolumbii. V zákazu byly rovněž citována jména ředitelů všech čtyř společností.

Celý podvod byl odhalen poté, co jeden investor z Alberty vzal pár reklamních materiálů k makléři, kterému připadal celý program podezřelý, a informoval proto Komisi pro cenné papíry v Albertě. Ta se pak zapojila do vyšetřování komise v Britské Kolumbii, jež byla ve stejnou dobu o podezřelém programu telefonicky informována od investorů. Program je zřejmě příkladem podvodu, který se v Severní Americe rozšířil pod názvem "prime bank guarantee".

Každý z více než 400 investorů v Britské Kolumbii a Albertě zaplatil dopředu minimálně 350 dolarů jako "členský poplatek" a někteří pak investovali další tisíce dolarů v jiných "specializovaných" programech, které jim nabídli šéfové společností.

Lidé byli před podobnými programy důrazně varováni. Jestliže vás někdo osloví s nabídkou investice s vysokým výnosem nebo dluhopisů předních bank a bude slibovat neuvěřitelně vysoké výnosy, nezapomínejte na staré dobré rčení: "Když se něco zdá příliš výhodné na to, aby to byla pravda, pak je tomu pravděpodobně tak!"

Pod záštitou CEC (program se zvýhodněnými úvěrovými podmínkami) nabízely tyto firmy a jejich šéfové veřejnosti šanci zúčastnit se toho, čemu říkali "program se zvýhodněnými úvěrovými podmínkami". Program CEC investorům umožňoval využít hned několik investičních příležitostí jako např.:

Investorům byly nabízeny fenomenální výnosy ve výši od 31 procent až do více než 10 tisíc procent ročně a bylo jim řečeno, že jejich vkladu hrozí jen malé riziko. Šéfové podvodu investorům rovněž řekli, že transakce budou probíhat přes offshore daňové ráje, aby se vyhnuli kontrole ze strany regulátorů, policie a daňových úřadů, což byl další varo

vný signál, kterého by si investoři měli všímat.

Reklamní materiály programu CEC obsahovaly mnoho zavádějících informací o společnosti, o několika různých aspektech programu, smyšlené údaje o rezervách a financích firmy GAG a údajném těžebním pozemku v arizonském Willcoxu.

Žádná ze jmenovaných společností ani nikdo jednotlivců neměli registraci pro obchodní nebo poradenskou činnost v oblasti cenných papírů. Navíc žádná z nich nepodala u Komise projekt na schválení kteréhokoliv z cenných papírů, které v rámci programu se zvýhodněnými úvěrovými podmínkami prodávala veřejnosti.

Investiční program s vysokým výnosem

USA, červen 2000

V červnu 2000 dělník, který se přistěhoval z Peru a který vyhrál v loterii, prodal svůj tiket jisté finanční společnosti, aby získal sumu v celkové výši tří milionů dolarů. Pak předal plnou moc osobnímu poradci, jenž vložil 3,2 milionu dolarů na účet na finančním trhu. Myslel si, že se jedná o obligace s vysokým výnosem vydané americkým ministerstvem financí.

Mezitím výherce loterie zažaloval makléřskou firmu se sídlem v Dallasu z podvodných aktivit. Firma je jednou ze čtyř obžalovaných v tomto případě, který okresní soud v Dallasu začal projednávat 8. května 2001. Dalšími obžalovanými byla investiční firma s registrací na Trinidadu, ale s povolením k obchodování v Texasu a dva její hlavní představitelé J. R. a D. K. Žalobce požaduje vrácení investovaného kapitálu, proplacení zisku a odškodnění.

Investor, jenž má trvalý pobyt současně v New Yorku i na Floridě, v žalobě tvrdí, že jeho osobní poradce podepsal jeho jménem smlouvu, v níž bylo uvedeno, že pokud bude nespokojen s výnosností investice, má "neomezené právo" požadovat vrácení původní investice (tj. 3,2 milionu dolarů) a případné zisky. Navíc tvrdil, že investiční firma mu slíbila výnos 60-125 procent z jeho původní investice, který měl být vyplácen čtvrtletně.

"Můj klient věřil, že investuje do programu s vysokým výnosem, jenž sliboval neobvykle vysokou míru výnosnosti. Právě něco takového dokáže člověka motivovat k tomu, aby s nimi investoval tak vysokou částku," řekl právní zástupce investora.

"Můj klient se příliš nevyzná ve světě financí a spoléhal na zastupování svým osobním poradcem a na sliby, které mu oba představitelé investiční firmy pořád dávali. V současnosti netušíme, kam se peníze poděly," dodal. "Prostě zmizely."

Podle zástupce ředitele dallaské pobočky Texaského výboru pro cenné papíry byl výherce loterie zřejmě nalákán do podvodu, který je rozšířen pod jménem Prime Bank Guarantee. V schématech tohoto typu obvykle vystupuje zprostředkovatel, který investorovi tvrdí, že může ze svého kapitálu získat vysoké výnosy investováním do obchodních programů financovaných bankami. Zprostředkovatel pak dá dohromady peníze od několika investorů se slibem nakoupit za ně bankovní instrumenty u padesáti předních světových bank.

"Existuje přibližně dvacet variant tohoto schématu. Výnosy, které podvodníci slibují, by ale měly u investorů rozsvítit červené kontrolky. V některých případech jsem se setkal s výnosy až 150 procent," řekl jeden úředník. "Jde o to, že ve skutečnosti neexistuje žádný trh pro obchodování s "prime bank guarantee", je to jen fiktivní zá

ležitost, kterou vykonstruovali podvodníci."

Jak dodal, původní investice je obvykle převedena z makléřského účtu a peníze skončí někde úplně jinde, buď někde v domácí zemi, nebo v zahraničí.

Vkladové certifikáty

Nový Zéland, prosinec 2000

V červenci 1999 přišla do pobočky nizozemské banky v Aucklandu skupinka Korejců, která banku požádala, aby jednala jako správce vkladu ve výši 300 milionů dolarů. Tito zprostředkovatelé tvrdili, že chtějí v Aucklandu založit novou univerzitu, která by přitahovala studenty z Jižní Koreje.

Zprostředkovatelé se pak spojili s konzultanty rizikového kapitálu, kteří měli údajně najít a zprostředkovat záruku na zajištění úvěru ve výši 500 milionů dolarů pomocí "neodvolatelného slibu záruky" za poplatek jednoho milionu dolarů. Dále tvrdili, že projekt bude navíc financován ze zdrojů společnosti Mission se sídlem v New Jersey ve Spojených státech.

Dvě z osob, které se vydávaly za představitele americké firmy Mission, byly později zatčeny na Novém Zélandu při pokusu o převod podezřelého vkladového certifikátu, který měl být údajně vydán pobočkou americké banky v Manile.

Po zatčení byli oba okamžitě obviněni z trestného činu padělání dokumentů podle paragrafu 266(1) (a) trestního zákoníku z roku 1961. V únoru 2001 stanuli před okresním soudem v Aucklandu a doznali se. Byli uznáni vinnými a odsouzeni k 12 měsícům vězení (s odkladem na 24 měsíců) a k zaplacení pokuty ve výši pěti tisíc dolarů.

Podvod se zálohovými poplatky

USA, únor 2001

E. P. a W. S. byli obžalováni z trestného činu spolčování za účelem poštovního a elektronického podvodu v souvislosti s programem, v rámci kterého obchodovali s fiktivními akreditivy.

V obžalobě se píše, že E. P. předstíral možnost získat akreditivy vystavené takzvanými předními bankami. Podmínkou získání těchto akreditivů ale bylo zaplacení zálohy, kterou měli investoři vložit na účet pro úschovu, kterým disponoval správce účtu, právník W. S.

Investoři získali slib, že financemi uloženými na účtu pro úschovu se nebude manipulovat, dokud nebude vydán akreditiv. V případě, že by celá transakce z jakéhokoliv důvodu nebyla zdárně ukončená získáním akreditivu, zálohy měly být ihned vráceny v plné výši investorům. Protože účty měly zůstat nedotčeny do doby, než budou vystaveny akreditivy, obžalovaní investorům tvrdili, že jejich investice je zcela bez rizika.

Krátce po tom, co investoři převedli své peníze na účet pro úschovu, W. S. je převedl elektronickými transakcemi a pomocí šeků. Žádné peníze z účtů pro úschovu, kde bylo celkem 600 tisíc dolarů od čtyř investorů, obžalovaní nepoužili na nákup akreditivů. Místo toho je převedli z těchto účtů ve svůj prospěch, kromě jiného platbami na své účty, účty příbuzných a dalších jednotlivců a výběry v hotovosti.

Poznámka: Soud uznal E. P. i W. S. v dubnu 2002 vinnými. E. P. byl odsouzen k dvěma letům vězení, W. S. k jednomu roku a dvěma měsícům vězení. Obětem museli vyplatit náhradu škody ve výši 227 769 dolarů.

Pronajímání krátkodobých pokladničních poukázek

USA, březen 2001

Ve věku 66 let nastoupil americký podvodník nepodmíněný trest v délce 22 let poté, co byl uznán vinným z organizování podvodu, v němž se pronajímaly krátkodobé pokladniční poukázky a při němž se obohatil o jedenáct milionů dolarů na úkor sedmdesáti investorů. Kromě toho musí zaplatit devět milionů dolarů jako odškodnění.

Byl shledán vinným z řízení podvodu, ke kterému došlo rok předtím v Minnesotě, a uznán vinným v mnoha bodech žaloby: praní špinavých peněz, organizování dlouhodobé finanční trestné činnosti, poštovní podvod, elektronický podvod a spolčování za použití programu k pronajímání krátkodobých pokladničních poukázek, který investorům sliboval výnosy více než dva tisíce procent. Celý podvod byl řízen z luxusních apartmánů a podíleli se na něm čtyři další muži, kteří se rovněž doznali z trestného činu spolčování za účelem praní špinavých peněz. Soud usvědčil také právního zástupce, který s podvodníky spolupracoval a pral podvodně získané peníze.

Pozoruhodné na tomto případě, který vyšetřovaly FBI, americký federální daňový úřad (IRS) a americké inspekce poštovních služeb (USPIS), je, že žaloba se řídila takzvaným zákonem o "velkých rybách finančních podvodů". Ten tvoří součást deset let staré části trestního zákoníku Spojených států, která vznikla jako výsledek skandálů kolem spoření a úvěrů ze začátku devadesátých let dvacátého století. Podle této části zákona lze až na doživotí a k pokutě až dvaceti milionů dolarů odsoudit kohokoliv, kdo byl usvědčen z plánování, řízení nebo kontrolování dlouhodobé finanční trestné činnosti, z níž plyne hrubý zisk pět milionů dolarů nebo více v rozmezí 24 měsíců (kapitola 18, paragraf 225). Zákon definuje "dlouhodobou finanční trestnou činnost" jako "sérii porušení zákona", jimiž se rozumí trestný čin "spáchaný alespoň čtyřmi osobami, které navzájem spolupracují".

Investice s vysokých výnosem

USA, duben 2001

C. H. (66 let) byl klíčovou postavou podvodu, který vešel ve známost pod názvem OTT Limited. C. H. se doznal před okresním soudem v Urbaně ve státě Illinois k účasti na mezinárodním podvodu a spolčování za účelem praní špinavých peněz. Přiznal se také k následujícím bodům obžaloby: poštovní/elektronický podvod, spolčování za účelem praní špinavých peněz a odevzdání falešného daňového přiznání.

Po svém doznání se obžalovaný přiznal, že nejméně od ledna 1994 do srpna 2000 se dohodl s dalšími osobami na založení podvodného podniku s názvem OTT Ltd. Dohlížel na něj spolu s komplici z Mattoonu v Illinois a jiných míst. Dále C. H. přiznal, že spolu s dalšími komplici předstíral, že OTT je investiční program s vysokými výnosy, který měl účastníkům a investorům přinést neobvykle vysoké zisky z obchodování s dluhopisy nebo směnkami předních zahraničních bank. Místo toho, aby za peníze investorů nakupoval a prodával "prime bank guarantee", jak bylo slibováno, přiznal se C. H. k tomu, že on a další převedli více než 12,5 milionu dolarů ve svůj prospěch.

Obžalovaný se rovněž přiznal, že najal mnoho zkušených "síťových prodejců", kteří programu dělali reklamu, sháněli investory a sestavovali hierarchické marketingové seznamy.

Podvod odstartovala prezentace pro potenciální účastníky programu OTT, která proběhla v září 1994 v Oregonu. C. H. přiznal, že v průběhu tohoto setkání, jež bylo zaznamenáno videokamerou, prezentoval mnoho zavádějících informací, mezi jinými například tvrzení, že OTT je "dohoda o úvěru" s výnosností až 50 ku 1 a že obrovské zisky se vygenerují ze smluv o nákupu a prodeji a budou pak přerozděleny mezi všechny účastníky programu OTT. Navíc podával zavádějící informace o své minulosti a zkušenostech, aby vzbudil dojem, že je zkušeným bankéřem a obchodníkem, který "už tento obchod dělal pro společnosti z indexu Fortune 500". Rovněž předstíral, že se podniku účastní různé finanční instituce mimo Spojených států a že "celý program a všechna tři kola proběhnou do konce roku 1994".

C. H. dále přiznal, že spolu se svými komplici udržoval investory v iluzi, že OTT je skutečný podnik. Vedli databázi některých, ale ne všech lidí, kteří posílali peníze. Zasílali jim poštou materiály a v jednom momentu prohlásili program OTT za "uzavřený", což mělo znamenat, že se přihlásil dostatečný počet investorů a další už nebudou přijímat. Místo toho, aby program "uzavřeli", C. H. a jiní použili koncepci "uzavřeného" OTT k tomu, aby odprodali "refundační jednotky" v hodnotě několika milionu dolarů.

Jak navíc C. H. přiznal, od poloviny roku 1995 do konce června 2000 spolu s dalšími sestavil nejméně 72 telefonních zpráv, které pak nahrál a které byly určeny účastníkům programu OTT. Tyto telefonní zprávy obsahovaly zavádějící informace a lži ohledně toho, v jakém stadiu se program nachází.

C. H. dále přiznal, že se ve stejné době provinil ze spolčování za účelem praní špinavých peněz. Byl odpovědný za to, že peníze z pokladních šeků, platebních příkazů a osobních šeků od osob investujících do programu OTT skončily na nejméně 24 účtech otevřených na jména kompliců. Pak majitelům těchto účtů nařídil, aby z nich peníze vybrali v hotovosti, pomocí šeků, pokladních šeků nebo účetních převodů v rámci jedné instituce a pomocí elektronických převodů mezi domácími a zahraničními bankami.

Navíc s pomocí kompliců použil C. H. tyto zdroje k nákupu nemovitostí, které používal pod jmény kompliců k financování nových nebo již existujících podnikatelských aktivit a k nákupu vozů a dalšího osobního majetku.

Kromě toho C. H. z peněz investorů poskytoval příbuzným, přátelům a obchodním partnerům půjčky na nákup majetku a na refinancování existujících rezidenčních hypoték.

C. H. s manželkou se připojili k dalším pěti osobám, které se již přiznaly k účasti na tomto podvodu:

S. E. - bod obžaloby ze spolčování za účelem praní špinavých peněz,

B. B. - peněžní operace s penězi, které pocházely z nelegálních aktivit,

J. W. - bod obžaloby o poštovním podvodu a o spolčování za účelem praní špinavých peněz,

S. H. - peněžní operace s penězi, které pocházely z nelegálních aktivit,

F. M. - peněžní operace s penězi, které pocházely z nelegálních aktivit.

Jako součást doznání všech sedm obžalovaných souhlasilo s tím, že budou spolupracovat s vyšetřovateli. Dále souhlasili se zabavením všeho majetku, který získali díky prostředkům z OTT Ltd., a podrobili se nařízení, které jim zakazuje vykonávat v budoucnosti jakoukoli obchodní činnost spojenou s OTT Ltd.

Obchodování s prime bank guarantee

Nový Zéland, červenec 2001

Jistý obyvatel Nového Zélandu se přiznal k 15 bodům obžaloby. Při podvodu, z něhož byl obviněn, obral prostřednictvím svých společností IMI a WPC investory o téměř sedm milionů dolarů. Představitel úřadu pro vyšetřování závažných podvodů (SFO) uvedl, že jednatel zřejmě věřitelům vyplatí částku v řádech 10 až 15 centů na dolar, přičemž očekávaná ztráta má činit až 5,8 milionu dolarů.

Většina obětí byli původní obyvatelé Nového Zélandu - Maoři. Vedla je snaha o zlepšení jejich finanční situace, přičemž ale s finančními záležitostmi neměli téměř žádné zkušenosti. Skupinky jednotlivců daly dohromady peníze, které pak posílaly jako investice do IMI a WPC.

Obžalovaný se přiznal k trestnému činu spolčování za účelem zpronevěry, k osmi případům zavádění a šesti případům falešného předstírání. Později byl odsouzen na čtyři roky a devět měsíců vězení. Druhého obžalovaného soud teprve čeká.

SFO, který vedl obžalobu proti oběma mužům, se domníval, že trest je zcela zjevně nedostatečný a odvolal se proto k Nejvyššímu soudu. Ten odmítl trest zvýšit, protože usoudil, že původní trest dostatečně reflektuje závažnost trestného činu.

Podle SFO se žaloba stavěla na obvinění z obchodování s "prime bank guarantee" a obchodování s bankovními dluhopisy. U obchodování s bankovními dluhopisy se mělo údajně jednat o převoditelné cenné papíry s vysokým výnosem, které měly být vydávány předními světovými bankami a které měly přinést enormně vysoké zisky. Pocházely údajně z přísně tajného zámořského trhu, ke kterému měl přístup jen velice omezený počet privilegovaných obchodníků. Oba podvodníci předstírali, že investiční program je zapojen do programu OSN na podporu lidem Třetího světa, v tomto případě Maorům. Možnost účastnit se tohoto obchodu v rámci "speciálního privilegia" byla údajně součástí programu vytvořeného na pomoc zemím Třetího světa, díky němuž měli tito lidé profitovat z enormních zisků. Investorům byl za to slibován úrok ve výši buď 25 nebo 27 procent.

Obžalovaný tvrdil, že jistý ekonom žijící na Novém Zélandu je jeho strýc, který schvaluje obchodování s bankovními dluhopisy. Rovněž tvrdil, že podobný názor má i jeho skutečný strýc, účetní zámožné rodiny, jedné z nejbohatších na Novém Zélandu. Tato falešná prohlášení měla investory ujistit o existenci a bezpečnosti programu společnosti IMI na obchodování s bankovními dluhopisy.

Žádná část z peněz investorů, celkem 6 994 147 dolarů, nebyla nikdy investována do obchodu s offshore bankovními dluhopisy, jak to slibovala dvojice podvodníků.

Peníze byly použity následovně:

Podvod s cennými papíry

USA, srpen 2001

Duchovní města Tulsa souhlasil s vyplacením 679 200 dolarů jako odškodné obyvatelům své obce a dalším osobám poté, co ho stát obvinil z podvodu s cennými papíry. Jak uvedli státní úředníci, zatím však není jasné, zda bude mít duchovní dost peněz na odškodnění všech obětí podvodu.

Oddělení pro cenné papíry v Oklahomě varovalo občany před investičními programy, které se zaštiťují jménem Pána.

"Investičních podvodů, které zneužívají náboženského a duchovního cítění obětí, neustále přibývá," varoval úředník z Oddělení pro cenné papíry. "Ve třech případech, které jsme na našem území registrovali, byly celkové ztráty 12 milionů dolarů a ztráty ze tří velkých celostátních případů se blíží k 1,5 miliardy dolarů."

Obžalovaný duchovní souhlasil se zaplacením odškodnění obětem poté, co ho minulý rok spolu s jeho společnostmi zažalovalo Oddělení pro cenné papíry před okresním soudem v Tulse. Obžaloba proti němu a společnostem, které spravoval, se týkala porušení zákona o registraci pro obchod s cennými papíry, licenčního zákona a podvodné činnosti.

Duchovní pod záštitou obchodních aktivit firem FAFA Inc. a CM od roku 1996 vybral více než 700 tisíc dolarů od členů náboženské obce a pojistných klientů. Sliboval měsíční výnosy od 10 do 30 procent. Do programu investovalo 63 lidí, minimální investice představovala pět tisíc dolarů. "Značná část" peněz byla převedena na člověka v Belize, ale polovinu si duchovní ponechal.

Člověk v Belize byl vydáván za zástupce banky L. T. autorizované Dominiem Melchizedek. Oddělení pro cenné papíry vyhlásilo, že Komise pro obchodování s cennými papíry a stát Texas došly k závěru, že Dominium Melchizedek je "neexistující, fiktivní entita a žádná uznávaná vláda nikdy neautorizovala banku jménem Melchizedeku". Duchovní investice investorům doporučoval jako způsob podpory kongregace. Když očekávané zisky z investic nepřicházely a neměl peníze na vyplacení investorů, obžalovaný využíval náboženství k tomu, aby je uklidnil.

V jednom z listů adresovaných investorům obžalovaný napsal: "Mnoho lidí na mém místě by se již bylo vzdalo dávno, ale já jsem věděl, že Bůh je s námi a že bojujeme duchovní bitvu." V dalším listě napsal: "A všichni ti, kdož jako já slyšeli slovo Páně a vědí, že H. B. (člověk v Belize) není naším pramenem, ale Bůh je, a vy, kdož jako já víte, že Bůh nám to slíbil, prosím, mějte víru a trpělivost. Přečtěte si příběh Abraháma - když mu Bůh slíbil syna, trvalo 25 let, než se slib naplnil. Proto i vy mějte trpělivost a modlete se, aby se nám dostalo rychlého naplnění."

Podvod byl vydáván za investiční program s "prime bank guarantee". Tyto instrumenty se prodávají jako offshore dluhové cenné papíry zahraničních finančních institucí a údajně mají vysokou míru výnosnosti. Popis investice je tak komplikovaný a zdlouhavý, že vypadá jako legitimní bankovní transakce. Právní zástupce Oddělení pro cenné papíry řekl, že duchovní utratil polovinu peněz za cesty do Belize a do Londýna. Podle Oddělení pro cenné papíry rovněž v roce 1999 použil 82 500 dolarů z nových investic, aby vyplatil vklady (ne úroky) původním 13 investorům. Nikdo další z investorů svůj vklad, natož úroky, nikdy neviděl.

Oddělení pro cenné papíry nazvalo celý program "podvodem s vírou", při němž osoba zneužije svého postavení k oklamání jiných ve svůj prospěch. Jeden z investorů se vyjádřil - "jsem nyní o 30 tisíc dolarů chytřejší a necítím žádnou zášť."

Smyšlený investiční program

USA, srpen 2001

Federální soud na Manhattanu uznal jistou finanční poradkyni vinnou v 26 bodech obžaloby včetně praní špinavých peněz. Poradkyně zůstává ve vyšetřovací vazbě do doby vynesení rozsudku. Hrozí jí trest odnětí svobody až na dvacet let a zabavení majetku do výše padesáti milionů dolarů.

Jak se soud dověděl v srpnu, C. M. řídila program, v němž zpronevěřila miliony dolarů od investorů pomocí neexistujícího investičního programu, který sliboval bezrizikové, až 100procentní zhodnocení vkladů v průběhu několika málo týdnů. Investoři uvěřili, že nakupují směnky, které jim umožňovaly účastnit se tajně probíhajícího obchodování předních světových bank. Avšak žádný program ve skutečnosti neexistoval a získané peníze si rozdělila finanční poradkyně a její spolupracovníci. Ta je pak investovala do vysoce rizikových podniků, zaplatila padesát tisíc dolarů za měsíční pronájem hotelového apartmá a nakoupila celou flotilu vozů pro svou rodinu.

Z účasti na podvodu byla usvědčena také investiční konzultantka, známá v prominentních kruzích svými charitativními aktivitami, která kdysi pomáhala Elizabeth Taylorové zakládat jednu americkou organizaci pro výzkum AIDS. Byla obviněna z toho, že díky svým kontaktům pomáhala C. M. nalákat investory do podvodného programu a rovněž jí pomohla založit účet v bance v New Yorku poté, co jiné banky zavřely všechny ostatní účty C. M.

Tato žena, která do programu přivedla čtyři investory a zinkasovala za to od finanční poradkyně 290 tisíc dolarů, trvala po celou dobu soudního procesu na tom, že věřila, že se jedná o skutečný investiční program a nechtěla nikoho obrat o peníze. Byla uznána vinnou ze spolčování za účelem elektronického podvodu a hrozí jí až pět let vězení a pokuta 250 tisíc dolarů. Mezi dalšími osobami usvědčenými z účasti na tomto podvodu byl člověk žijící v Torontu a investiční konzultant z Floridy.

Falešné cenné papíry

USA, srpen 2001

Soudce federálního soudu nařídil L. R., bývalému právníkovi ministerstva spravedlnosti, aby zaplatil 6,5 milionu dolarů za zpronevěru. Mezi podvedenými investory byla i ekvádorská charitativní organizace na pomoc chudým dívkám.

Občanskoprávní spor iniciovala Komise pro obchodování s cennými papíry. Okresní soudce rozhodl, že L. R. porušil celostátní zákony o cenných papírech v letech 1997 a 1998 tím, že čtyřem skupinám investorů prodal falešné cenné papíry v hodnotě 6,2 milionu dolarů.

Soudce bývalému právnímu zástupci nařídil zaplatit investorům odškodnění ve výši téměř 5,2 milionu a dalších 1,4 milionu dolarů jako úroky. Dodnes se Komisi podařilo od ostatních obžalovaných v tomto sporu získat celkem 873 tisíc dolarů, z toho 650 tisíc bylo vráceno ekvádorské charitativní organizaci, která spravuje v ekvádorském hlavním městě Quito školu pro chudé dívky a do programu investovala všechny nadační prostředky ve výši jednoho milionu dolarů.

Obžalovaný, jenž pracoval ve Washingtonu jako právník více než čtyřicet let, popřel jakékoliv porušení zákona a trval na tom, že peníze ekvádorské charity ukradl řecký finančník, kterého Komise žalovala za to, že si z peněz investorů zapojených do programu údajně přivlastnil 1,7 milionu dolarů.

Obžalovaný měl spolu se svými komplici předstírat, že investiční program sdružuje peníze investorů za účelem nákupu takzvaných směnek předních bank, které pak s vysokým ziskem prodávají firmám na Wall Street. Soudce ve svém nařízení uvedl, že celý program "byla jedna velká lež" a žádné peníze od investorů nebyly nikdy investovány.

Obžalovaný právník, jenž před založením vlastní firmy pracoval v sedmdesátých letech na ministerstvu spravedlnosti, tvrdí, že může dokázat, že v rámci programu transakce skutečně probíhaly.

Podvodný internetový investiční klub

Kanada, říjen 2001

Komise Britské Kolumbie pro cenné papíry konstatovala, že jistý internetový investiční klub a jeho zřizovatelé se dopustili porušení zákona o cenných papírech. Dopustili se podvodu a prodávali cenné papíry bez příslušné registrace.

Investiční klub dále porušil zákon o cenných papírech tím, že nakládal s cennými papíry bez podání projektu ke schválení.

Výbor Komise rovněž dospěl k závěru, že J. B., trvalým bydlištěm v Britské Kolumbii, obchodoval s cennými papíry klubu a naváděl další obyvatele Britské Kolumbie k zakoupení cenných papírů bez toho, aby měl k takovéto činnosti registraci, čímž se dopustil trestného činu podvodu podle zákona o cenných papírech.

Komise v listopadu 2000 rozhodla, že s trvalou platností internetový investiční klub, přidružené společnosti a jejich představitelé nemohou v budoucnosti vstoupit na kapitálové trhy Britské Kolumbie. Navíc investiční klub, přidružené společnosti a všichni představitelé musejí každý zaplatit správní pokutu 100 tisíc dolarů. Soud jim rovněž nařídil uhradit náklady spojené se soudním řízení ve výši 33 803 dolarů.

Komise také uvalila sankce na J. B., obyvatele Britské Kolumbie, jehož role při podvodu spočívala v hledání investorů. Výbor komise mu na osm let zakázal vstup na kapitálové trhy v Britské Kolumbii a nařídil uhradit administrativní pokutu deset tisíc dolarů, stejně jako soudní výlohy osm tisíc dolarů.

V rozhodnutí, které bylo zveřejněno v říjnu, komise dospěla k závěru, že daný investiční program byl klasickým příkladem podvodu s "prime bank guarantee". Jak výbor zdůraznil, v těchto podvodech se tvrdí, že se jedná o nákup a prodej plně převoditelných bankovních instrumentů, které údajně pocházejí od největších nebo předních světových bank. Ve skutečnosti neexistují ani tyto instrumenty, ani trh, na kterém se s nimi údajně obchoduje.

"Internet velice usnadnil rozšiřování podvodů s instrumenty předních bank po celém světě," uvádí se ve zprávě výboru.

"V tomto případě klub, přidružené společnosti a jednotlivci, kteří za nimi stáli, využili anonymity a šíře záběru, které jim internet poskytoval, aby svým podvodným investičním programem oslovili kohokoliv, kdo se podíval na jejich webovou stránku, včetně investorů v Britské Kolumbii. Tím se dopustili podvodu masivního rozsahu."

Nejméně 17 obyvatel Britské Kolumbie investovalo do programu 100 tisíc dolarů.

Výbor v závěru konstatoval, že "počínání obžalovaných bylo tak skandální, že kdyby dál zůstali na kapitálovém trhu, jejich přítomnost by závažným způsobem oslabila důvěru investorů a narušila tak tržní integritu. Proto se domníváme, že je v zájmu veřejnosti, aby byli navždy vyloučeni z účasti na kapitálových trzích".

Výbor poznamenal, že program investičního klubu vykazoval mnoho charakteristik, které prozrazují podvod s bankovními instrumenty, jako například slibované výnosy 10 procent měsíčně. Jednalo se tudíž "zcela zjevně o podvod".

Podvod s prime bank guarantee

Ostrovy v Tichém oceánu, listopad 2001

Malý ostrovní stát v Tichém oceánu se již podruhé v průběhu pěti let ocitnul před bankrotem, který je výsledkem podvodu s "prime bank guarantee". Tentokrát měl mít podvod na svědomí bývalý předseda vlády. Vyšetřování se ujal Úřad pro vyšetřování závažných podvodů spolu s místní policií a obžalovaný byl postaven před soud za dvojnásobný případ padělání.

Obžalovaný údajně v době výkonu funkce předsedy vlády padělal dvě záruky, ke kterým nebyl vládou zmocněn. Jednalo se o částku kolem dvaceti milionu dolarů, podle některých zdrojů z ostrova však vyšetřování pokračuje a konečná suma by mohla překročit 100 milionů dolarů, což je dvojnásobek ročního rozpočtu ostrova.

Současná žaloba proti bývalému premiérovi není prvním případem, kdy byl obviněn z účasti na podvodu s instrumenty předních bank.

Před pěti lety, když byl obžalovaný ministrem financí, byl klíčovou postavou stomilionového podvodu se zárukami. Aféra v konečném důsledku přivodila pád celé tehdejší vlády. Za spoluúčast na podvodu byl zatčen i další muž, Australan, jenž byl usvědčen ze spolčování za účelem podvést vládu. V té době se tvrdilo, že on a další dva Američané plánovali zinkasovat obrovské provize z transakcí se zárukami, díky nimž chtěli pro ostrov získat offshore úvěry, údajně pro rozvoj tolik potřebné infrastruktury. Jejich aktivity zastavila žena vykonávající na ostrově funkci ombudsmanky, když vydala zprávu odsuzující jejich počínání. Doporučila také, aby obžalovaným už nikdy v budoucnu nebyl svěřen žádný ministerský úřad. Vláda na to zareagovala tím, že neobnovila její smlouvu.

Mezitím byl do vyšetřování zapojen Scotland Yard. Čtyři zmínění muži se prý chystali dát záruky do oběhu. Kdyby byly záruky předloženy k proplacení, pro ostrov by to mohlo znamenat bankrot. Obžalovaný tehdy ze svého ministerského titulu napsal do Scotland Yardu a požadoval vrácení záruk, které se v té době nacházely právě v rukou Scotland Yardu, a poskytnutí všech informací z vyšetřování, protože, jak tvrdil, sám celou záležitost vyšetřil a zjistil, že ostatní tři osoby mají "dobrou pověst".

Obžalovaný měl pak záruky postoupit indickému podnikateli, jenž je v současnosti rovněž vyšetřován, a jednomu místnímu podnikateli. Takzvané "guarantee" jsou jedním typem podvodů s instrumenty předních bank. V zásadě se jedná o dlužní úpisy, se kterými se údajně obchoduje na tajných "sekundárních" trzích a které přinášejí obrovské úroky. V případě tohoto ostrova (a v případě Cookových ostrovů, které kvůli podobnému podvodu v devadesátých letech minulého století jen o vlásek unikly krachu) byly falešné dokumenty podepsány vládními představiteli a byly vydávány za cenné papíry s funkcí podobnou zárukám. Jinými slovy představují státní šek na majitele, který po předložení musí proplatit vláda anebo centrální banka, která šek podepsala.

Obžalovaný byl v dubnu 2001 vypovězen ze země poté, co mu parlament vyjádřil nedůvěru. Na jeho místo byl zvolen vůdce opozice, jenž se zavázal ostrov "vyčistit". Země se však nyní brání tlakům OECD na ukončení statutu daňového ráje. Představitelé ostrova tvrdí, že ekonomika by nedokázala přežít ztrátu zisku, o který by tím pádem přišla.

Investiční podvod

USA, březen 2001

Porota federálního soudu uznala vinnými pět hlavních organizátorů podvodu, k němuž došlo v Tampě a který měl připravit o peníze členy tamní církevní obce.

Okresní soudce James Whittemore nařídil, aby byli oba zakladatelé společnosti GMIC a tři vyšší církevní představitelé vzati do vyšetřovací vazby.

Všech pět porota po dvou dnech zvažování uznala vinnými také z praní špinavých peněz, nezákonných peněžních operací a podvodu.

Žaloba tvrdí, že obžalovaní provedli podvod podle Ponziho systému, v němž staří investoři byli vypláceni penězi nových investorů. Podle žaloby přišli investoři celkem o 48 milionů dolarů.

V několika případech se jeden ze zakladatelů GMIC chlubil tím, že společnost má speciální požehnání od Boha, aby členové obce mohli rekrutovat lidi a obracet je na křesťanskou víru. Dále tvrdil, že jejich církev bude existovat do té doby, než se Ježíš Kristus vrátí na zemi.

Církev založená 18. března 1993 vyhlásila bankrot podle kapitoly 11 dne 26. srpna 1999 poté, co regulátoři v Kalifornii, na Floridě a v Pensylvánii obžalovali její představitele z prodeje neregistrovaných cenných papírů.

Jednomu ze zakladatelů hrozí vězení v trvání až 200 let a pokuta 6 milionů dolarů.

Investiční podvod

USA, prosinec 2001

Dceřiná společnost banky se sídlem v New Yorku musí zaplatit 606 milionů dolarů jako odškodnění poté, co přiznala, že spolu s jistým investičním poradcem z New Jersey se snažila zakrýt stamilionové ztráty před japonskými investory.

Právníci bankovní pobočky pro obchod s cennými papíry se doznali před okresním soudem na Manhattanu z dvou obvinění v souvislosti s obchodováním s cennými papíry, včetně spolčování za účelem podvodu.

Ve své obhajobě firma přiznala, že někteří zaměstnanci nadhodnotili hodnotu aktiv na účtech investičního poradce z New Jersey M. A., který čeká na soud kvůli obvinění, že podvedl japonské investory a obral je o stovky milionů dolarů.

Podle úřadů ztráty vznikly když M. A., vážený klient firmy pro obchod s cennými papíry, začal prodělávat miliony dolarů.

M. A., proti němuž bylo v roce 1999 vzneseno 14 bodů obžaloby týkající se podvodu s cennými papíry a elektronického podvodu, údajně vytvořil rozsáhlý Ponziho systém, v němž starší investoři byli vyplácení z vkladů nových investorů.

Podle žaloby přišlo ve chvíli, kdy celý systém zkolaboval, 60 investorů celkem o víc než 600 milionů dolarů.

Investiční podvod

USA, leden 2002

Jednalo o podvod Ponziho typu, který obral investory o milion dolarů. Mozkem celé akce byl jistý bigamista a oběti lákala do léčky jeho žena.

Podle slov federálních vyšetřovatelů a oklamaných obětí byla P. M. upovídaná, vyzývavě se oblékající žena ve středních letech, která neměla nikdy daleko k pláči a tvrdila, že patří k původním Indiánům. Dokázala přesvědčit investory, že H. G. je schopen přinést neuvěřitelné 40% zhodnocení investic.

"Věřila jsem, že ji seslalo samo nebe. Nedošlo mi, že ji naopak seslalo samo peklo," řekla oběť, která chtěla získat peníze na založení pečovatelského domu v New Jersey a nakonec přišla o svůj domov.

Federální úřady vzaly do vyšetřovací vazby P. M. (43) jako poslední z investičního tria kolem H. G. Stalo se tak v Pensylvánii v prosinci 2001. P. M. má být souzena spolu s bigamistou E. M. před federálním soudem v Bostonu. Ve státě Washington má již P. M. trestní záznam pro krádež. Další z kompliců H. G. má stanout před soudem ve státě Oregon.

Podle obžaloby sháněla P. M. pro E. M. investory a podařilo se jí přesvědčit třináct lidí, aby podepsali investiční smlouvy. Tisíce dolarů pak putovaly k E. M. a nebyly nikdy investovány. Trio pracovalo tak dokonale, že některé oběti podle svých vlastních slov vůbec netušily, že se staly oběťmi podvodu, dokud jim na dveře nezaklepali zaměstnanci Federálního úřadu vyšetřování (FBI).

"Kdyby se neobjevili lidé z FBI, věřil bych jí až do své smrti," řekl jeden z investorů, jenž si nepřeje být jmenován. "Dokonale mě obalamutila."

P. M. se investorům vkradla do života na základě ústního doporučení, když se odvolávala na "známého dalšího známého", jak vypověděl jeden z podvedených investorů.

Jejím největším úspěchem byl člověk z Kalifornie, jenž investoval 500 tisíc dolarů, které si půjčil od matky. Vyšetřovatelé uvedli, že když peníze zmizely, obrátil se na E. M., který ho uklidnil falešným šekem.

V Guttenbergu ve státě New Jersey přesvědčila P. M. makléře z oblasti nemovitostí, aby jí dovolil používat svou kancelář. Někdy tam dokonce i přespávala. Jednou ráno ji tento člověk přistihl, jak loví svou snídani v popelnici.

"Ta žena byla jako Rambo. Pracovala sedm dní v týdnu, 18 hodin denně, byla pořád na internetu a na telefonu. Skutečně jsem si myslel, že obchody jdou skvěle," řekl makléř, jenž si nepřál zveřejnění svého jména. Podle svých slov ho obrali o 100 tisíc dolarů. "Někdy, když jsem pochyboval o tom, co říkají, se vzápětí ona vrátila s rozumným vysvětlením, kterému jste lehce uvěřili. Byla skutečně dobrá."

Když jedna z investorek řekla P. M. o svém snu založit pečovatelskou službu a pojmenovat ji po svém zemřelém synovi, P. M. neváhala prohlásit, že sama pochovala šestiletou dcerku.

Investorka, rozvedená matka dvou dospívajících synů, poskytla H. G. 46 500 dolarů na získání několikamilionového úvěru, kterého se ale nikdy nedočkala.

Podle federálních vyšetřovatelů byl mozkem celé operace E. M. (59), uhlazený seriózně vypadající podnikatel, jenž do Bostonu přišel z Kuby ve svých 15 letech a vystudoval střední školu v londýnském Hyde Parku.

Ten však shazuje vinu na P. M. a dalšího z kompliců a prostřednictvím svého právníka tvrdí, že byl sám podveden a naletěl jejich triku.

Falešný program obchodování

USA, červenec 2001

W. W., šéf pyramidové hry, která připravila investory po celém světě o víc než 64 milionů dolarů, byl odsouzen k 11 letům a čtyřem měsícům vězení. Musel rovněž zaplatit 25 milionů dolarů jako náhradu škody.

Porota usvědčila W. W. z praní špinavých peněz a spolčování za účelem elektronického podvodu, podvodu s cennými papíry a praní špinavých peněz. Soudce mu nařídil předat všechen svůj osobní majetek Komisi pro obchodování s cennými papíry, která měla za úkol rozdělit jej mezi oběti podvodu. V pyramidové hře se peníze od nových investorů použijí na vyplacení dřívějších, aby to vypadalo, že investice se vyplácejí, což naláká další oběti.

Podvodníci byli obžalováni z organizace tří falešných obchodních programů nazvaných HT, MF a LCM, které bonitním investorům nabízely údajně vysoce výnosné, bezrizikové investiční příležitosti. Fondy fungovaly v průběhu roku 1999.

Pět dalších lidí bylo usvědčeno ze spolčování, dva z nich byli navíc usvědčeni z praní špinavých peněz. Další obžalovaný se před začátkem soudního procesu doznal ke spolčování a praní špinavých peněz.

Podvod s dluhopisy se střednědobou platností

Norsko, únor 2002

Soud v Oslo odsoudil sériového investičního podvodníka A. M. k šesti letům vězení. A. M. byl uznán vinným z obchodování s falešnými/padělanými cennými papíry po dobu deseti let až do roku 1998.

Za tuto dobu se dopustil podvodů v celkové výši 14 milionů liber a pokusil se o další podvody za 15 milionů liber. V jednom případě se jednalo o podvod vůči jedné z předních bank. V rámci dalších aktivit se pokusil získat dalších 460 milionů liber, což soud kvalifikoval jako pokus o podvod.

Soud se dověděl, že A. M. pokračoval v podvádění a zločinecké činnosti i přesto, že byl předtím usvědčen ze stejného trestního činu v Lucembursku, kde si také odpykal trest, a přestože věděl, že je za své aktivity v Norsku vyšetřován.

A. M., šarmantní muž a neobyčejně nadaný obchodník, si měl být zcela vědom toho, že v dosahu jeho aktivit se vyskytuje celá řada podezřelých/nepoctivých osob. Své znalosti získal v průběhu mnoha let, kdy se pohyboval na investičních a finančních trzích. Zneužil tyto informace k vyhotovení značného množství dokumentů, díky nimž se mohl vydávat za manažera hned několika bank. Mnoho investorů v něj mělo dostatečnou důvěru na to, aby mu svěřili značné vklady a přišli tak o mnoho peněz. Obhájci A. M. trvali na tom, že stále věřil tomu, že ony falešné finanční transakce, z nichž byl obviněn, jsou reálně proveditelné a proto odmítá, že by se dopustil nějaké nepravosti.

Sporným instrumentem byly dluhopisy se střednědobou platností, které je možno po dohodě nakoupit a prodat jako soukromou investici. Cenu určuje nabídka a poptávka. Tyto cenné papíry je rovněž možno za jistých podmínek koupit na úvěr, tzn. investor nemusí nutně při koupi disponovat potřebnou sumou. Ale oba produkty, se kterými obžalovaný a jeho komplicové nakládali, vykazovaly další charakteristiky, jež změnily legální obchod se střednědobými dluhopisy na podvod - slibovaly totiž nereálně vysoké zisky. Do dnešního dne nebyl nikdo schopen dokázat, že taková transakce někdy skutečně proběhla, tj. transakce s větším množstvím peněz, než jsou k dispozici, zajištěna instrumentem vydaným bankou s ratingem AAA, z níž by byl zisk mnohem vyšší, než je na trhu běžné.

U soudu bylo rovněž uvedeno, že obžalovaný se v několika případech osobně staral o dokumenty dokládající existenci finančních prostředků. Ale žádné z vyhlášení, která napsal, prezentoval nebo obdržel, nikdy nevyústilo v ukončenou finanční transakci s alespoň minimálním ziskem. Kromě toho se doklady o existenci finančních prostředcích obvykle vůbec nepoužívají a když už ano, jedná se jen o vedlejší prvek raného stadia transakce. Obžalovaný z nich však udělal klíčový prvek investičního programu. Chtěl tak v investorech vyvolat dojem, že mohou nakoupit mnohem větší částky, než jakými disponovali, a vydělat tak obrovské peníze. To omlouvalo vysoké odměny, které si obžalovaný za své ve skutečnosti bezcenné služby účtoval.

V jeho dokladech se to mělo jen tak hemžit slovy a frázemi, které by pro investory měly být jasným varovným signálem, že se jedná o podvod s finančními instrumenty. Mezi jiným obžalovaný předstíral, že na vydávání dokumentů se podílí americký Fed. Investory rovněž udržoval v domnění, že základní obchodovaný obnos bude zajištěn a uložen v bance, ale jelikož A. M. vůbec žádnou banku neměl, musel i tuto skutečnost předstírat.

Autor/ři:

Stránky projektu iHNed.cz připravuje Economia OnLine. ISSN 1213-7693.
Copyright © 1996-2002 ECONOMIA a. s., člen skupiny Dow Jones - Handelsblatt. Informace o inzerci zde.