Podvody s finančními instrumenty z pohledu pachatele

15. 10. 2003

Podvody s finančními instrumenty z pohledu pachatele

(V příštím díle se dovíte, jak se krade ve světě.)

Nejlépe porozumíme způsobu, jakým podvodníci zneužívají finančního a bankovního systému ke svému prospěchu, když se na celou situaci podíváme z jejich pohledu.

Co je investice?

Podle slovníku je investice aktem investování peněz. "Investovat" znamená vydat peníze nebo kapitál do podniku s cílem dosažení zisku. Všichni investoři chtějí investovat svůj kapitál s výhledem na jeho rozmnožení.

Investiční rozhodování se však řídí strachem a chamtivostí. Tyto emoce táhnou investora opačným směrem. Například při poklesu cen akcií vede investora strach ze ztráty kapitálu k prodeji své investice. Když se cena zase zvýší, chamtivost po zisku vede investora k dalším nákupům.

Právě zde slaví úspěch umění podvodníků. Ti využijí těchto dvou emocí a hrají na tuto strunu svou nabídkou "dokonalé investice" - investičního programu s vysokým výnosem. Podvodníci tvrdí, že investice má "nulové riziko", čímž odstraní strach ze ztráty. Na druhé straně chamtivost uspokojí ohromujícími výnosy, které program nabízí: 10 % týdně, 5 % z každé transakce při třech transakcích denně, 30denní program podporovaný Fedem s výnosem 100 % či program OSN s výnosem až 1000 % ročně.

Vyhledání oběti

Všechny podvodné systémy potřebují oběť, a proto je věnována velká péče vyhledávání obětí s následujícími parametry:

1. Peníze jsou pro podvodníka to nejzajímavější. Sumy se mohou pohybovat od tisíců do milionů dolarů. Pachatelé preferují částky pod deset milionů dolarů, protože nad touto hranicí roste pravděpodobnost, že investoři budou mít poradce. Ačkoli propagace programů mluví o částkách ve stovkách milionů či miliardách dolarů, je to jen krycí trik, aby měl investor pocit, že jeho částka je zanedbatelná, a aby se snáze vzdal kontroly svých fondů.

2. Doklady o existenci finančních prostředků jsou vyžadovány ve všech investičních programech, aby podvodníci zjistili, kdo má skutečně k dispozici peníze. Také jim popisuje cestu, po které se k nim klient dostal. Tyto doklady se často posílají faxem a podvodníci kontrolují záhlaví zprávy, aby poznali, kdo je na trhu a kolika zprostředkovatelů bylo použito.

3. Předběžná smlouva chrání podvodníka prohlášením, že si investici nevyžádal. Přinucení investora k napsání předběžné smlouvy je psychologický tah, jehož cílem je, aby klient vzhlížel k "manažerovi programu" (tj. podvodníkovi) jako vynikající osobě nebo organizaci a aby měl klient pocit, že má štěstí nebo privilegium účastnit se programu, když je odmítáno tolik jiných investorů.

4. >Řetězec zprostředkovatelů a prostředníků je nejoblíbenějším způsobem vyhledávání investorů z jednoho prostého důvodu: podvodníci neradi vstupují do přímého kontaktu s investory. To je součástí "bariérové techniky": podvodník věří, že izolováním jednotlivých zprostředkovatelů a prostředníků dosáhne toho, že potenciální občanskoprávní či trestněprávní žaloba investora bude namířena proti prostředníkům. Navíc čím více prostředníků "loví" prostředky, tím snadněji si podvodník může vybírat klienta, kterého chce připravit o peníze.

5. Užití bankovních a finančních termínů, které neexistují, je síto. Vytřídí ty, kteří se v investování vyznají.

Příklad: Pokud někdo mluví o akreditivu a investor prohlásí, že tento instrument zná, podvodník si není jistý, zda se investor vyzná nebo ne. Pokud ale podvodník zmíní akreditiv 3036, akreditiv 3039, akreditiv ve zkrácené londýnské podobě nebo akreditiv v plné londýnské podobě, mohou nastat tři scénáře:

a) Investor přizná, že tyto transakce nezná - podvodník mu "pomůže" a podá vysvětlení, jak tyto transakce fungují.

b) Investor přizná, že tyto transakce zná nebo že si myslí, že je zná. Podvodník ví, že investor se nevyzná a může být podveden.

c) Investor řekne, že se jedná o podvod - podvodník odpoví, že investor se nevyzná.

Zneužití bank, pojišťoven nebo finančních institucí

Zneužití finančních institucí je pro podvodníka důležité, protože bez nich neexistuje žádný způsob, jak podvést investory.

1. Bankovní výpisy. Investor musí dodat bankovní výpis sloužící jako doklad o existenci finančních prostředků.

Následující příklad vysvětluje, proč:

Pan Andrew Smith, investor, požádá svou banku "Bezpečná banka" o dopis ve znění požadovaném podvodníkem, který potvrzuje, že má vklad ve výši 1,5 milionu dolarů.

p. A. Smith
Bohatá ul. 8
Mayfair W1
Londýn

Bezpečná banka
Hlavní kancelář
Finanční ulice 123
Londýn, Anglie

tel.: 44 123 456
fax: 44 123 457

(dnešní datum)

Věc: účet č. A-123-456-89
Název účtu: Andrew Smith

Tento dopis říká podvodníkovi několik věcí:

• Andrew Smith má 1,5 milionu dolarů.
• Datum, k němuž měl Andrew Smith na účtu 1,5 milionu dolarů.
• Název, číslo a pobočku, která vede Andrewovi Smithovi účet.
• Doručovací adresu Andrewa Smithe - domácí nebo podnikatelskou.
• Jména osob, s nimiž Andrew Smith jedná: David Mason a Susan Philips.
• Kopie podpisů Davida Masona a Susan Philipsové.
• Bankovní úředníci musí být neinformovaní, když napsali takový dopis, a chtějí pomoci Andrewovi Smithovi, který musí být dobrý klient.

Frází "dobré a čisté prostředky, které nepocházejí z trestné činnosti" podvodník zjistí, jak Smithova banka dodržuje předpisy a jak moc chce Andrew Smith investovat. Žádný informovaný bankéř by takový dopis nenapsal, takže podvodník ví, že našel buď naivní a nepodezíravé, nebo korumpovatelné bankéře, kteří mohou souhlasit s účastí na podvodu.

2. Praní špinavých peněz. Podvodník potřebuje, aby finanční instituce vypraly jeho "zisky", protože jinak by nebyl schopen použít své nekalé výnosy. Tím, že rozehraje jednotlivé instituce proti sobě, může protáhnout fondy různými zeměmi a jurisdikcemi, což částečně nebo zcela znemožní sledování těchto finančních prostředků.

Toto schéma praní špinavých peněz je zjednodušené, ale ukazuje, jak lze při podvodu zneužít finanční instituce.

Investor může uložit milion dolarů do banky A a podvodník prostřednictvím tohoto podvodu dokáže převést tyto prostředky pod svou kontrolu do banky B v daňovém ráji. V očích banky B má podvodník přístup k milionu dolarů. Podvodník použije toto aktivum jako zástavu a požádá o úvěr pro svou nově založenou společnost ve výši 900 tisíc dolarů. Jelikož je úvěr plně jištěn prostředky na účtu, banka B s radostí úvěr poskytne. Teď může podvodník převést prostředky zpět do USA přes různé finanční zprostředkovatele (jako jsou banky, obchodníci s akciemi, pojišťovny atd.) a nakoupit aktiva.

3. Známost. Použití všeobecně známých jmen - jako např. Citigroup, Chase, Bank of America, HSBC, Barclays, UBS, Credit Suisse - investora uklidní a poskytne mu určitou jistotu. Díky řečem o tom, že podniká s nejlepšími bankami a pojišťovnami, je podvedení investora jednodušší. Investor by se necítil bezpečně, kdyby měl své peníze vložit do "Mezinárodní banky podvodníků a zlodějů, s. r. o." nebo "Švindlérské životní pojišťovny". Avšak podvodník použitím jmen známých společností sleduje pouze to, aby se fondy dostaly pod jeho kontrolu, přičemž používá nástrojů jako plná moc, podúčet či účet společného podniku.

4. Podvodní nebo zkorumpovaní bankéři. Podvodníci se snaží dostat členy svého týmu do finančních institucí nebo - pokud se jim to nepodaří - korumpovat stávající zaměstnance bank. Viceprezidenta nebo ředitele pobočky v malém městě lze využít k legitimizaci transakcí tím, že potvrdí detaily "programů" a bezpečnost vložených prostředků či uvedou reference na nejznámější instituce. Investoři, kteří si neuvědomí, že tento bankéř je součástí podvodníkova týmu, se mohou vzdát kontroly nad svými prostředky, protože jsou si jisti jejich bezpečností. Avšak ve skutečnosti neexistují žádné záruky. Bankéř může za pomoc při podvodu dostat provizi, která daleko převyšuje odměny, jaké může získat během celé své kariéry.

5. Klienti. Je překvapivé, že podvodníci často nacházejí své klienty mezi bankovními úředníky, kteří věří, že "obchodní programy" fungují, jen najít opravdové obchodníky. Když bankéř slyší finanční pojmy jako opce, futures, komodity, swapy a další, nemusí přesně vědět, jak ve skutečnosti fungují. Avšak z jiných oddělení uvnitř své instituce slyšel o obrovských výnosech a chce si udržet své klienty a ohromit je nabídkou něčeho lepšího než jen obyčejný vkladový účet. Podvodník pomocí nedostatečných znalostí finančních pojmů přesvědčí bankéře, aby řekl svým klientům o skutečném obchodníkovi, který dosahuje abnormálních výnosů bez jakéhokoli rizika.

6. Kanceláře bank jsou používány k setkáním mezi podvodníkem a jeho potenciálními oběťmi. Jistota poskytovaná schůzkou v bance snižuje odpor a skepsi potenciálního investora. Také přítomnost podvodných bankéřů zvyšuje reálnost podvodného systému.

Založení podvodného systému nebo investičního programu

Nejdříve musíme vysvětlit dva základní typy podvodných systémů. Ponziho systém je systém vyplácení starých investorů z peněz od nových investorů. V pyramidovém systému staří investoři za určitou odměnu vyhledávají nové investory. Podvodníci při svých podvodech využívají jednu nebo obě metody, přičemž používají některé z níže popsaných parametrů.

1. Složitost transakcí: Podvodník zvyšuje složitost transakcí, aby zmátl investory. Viz následující příklad:

A + B = C

A + {[(A2/B2 x B2/A2) - 1] x (C - D/E + F)} + + B = C

Podle první rovnice je snadné určit hodnotu C, když známe hodnoty A a B. Při druhé transakci je rovnice mnohem složitější, protože má navíc hodnoty D, E a F. Nicméně výpočet hodnoty C je stejný jako v rovnici 1 protože:

{[(A2/B2 x B2/A2) - 1] x (C - D/E + F)} = 0,

čímž zase dostaneme

A + B = C.

Stejně tak lze zmást investora vyšší složitostí transakce, které podvodník dosáhne přidáním nesrozumitelných proměnných. Podvodník se později chrání tím, že investor správně nedodržel instrukce a chyba je tudíž na jeho straně.

2. Ztráta kontroly nad prostředky. Někde v řetězci musí dojít ke ztrátě kontroly nad prostředky, aby je podvodník mohl ukrást a použít je pro vlastní potřebu. Toho dosáhne vytvořením bariéry mezi investory a finančními institucemi.

Jak je vidět z grafu č. 3, tyto metody, využívající bariér, vedou k tomu, že podvodník může převést prostředky investorů bez jejich vědomí a také ukládat výnosy z jiných podvodů nebo jiné trestné činnosti.

3. Spolupráce se zprostředkovateli a prostředníky. Jak jsme již uvedli výše, podvodníci preferují kontakt přes zprostředkovatele. Pokud by totiž došlo k podání trestněprávní či občanskoprávní žaloby, zprostředkovatel by byl žalován jako první. V mnoha případech investor neví o účasti podvodníka na ztrátě jeho peněz a viní stranu, která si od něj převzala peníze. Pokud zprostředkovatel vybere peníze od mnoha klientů, podvodník ví, že pouze on je schopen podat na něj žalobu, protože podvodník vůbec nebyl v kontaktu s investory. Podvodník na to spoléhá, protože investoři by se museli vzdát svých právních nároků na zprostředkovatele, aby ten mohl podat jejich jménem žalobu na samotného podvodníka a snažit se získat zpět jejich prostředky. To je velmi nepravděpodobné, protože investoři se cítí podvedeni zprostředkovatelem a nechtějí se vzdát svých nároků vůči - podle jejich názoru - jednomu z účastníků na podvodu.

4. Provize poskytují prostředky na pokračování podvodu. Podvodník se snaží zapůsobit na chamtivost zprostředkovatelů a očekává jejich "podíly na zisku". Ačkoli se vůbec nechystá platit provize během celé platnosti smlouvy, používá lákadlo vysokých částek, aby získal zájem zprostředkovatelů a přes ně i klientů.

Například pokud podvodník ví, že v řetězci jsou tři zprostředkovatelé, upraví výnosy tak, aby všichni zprostředkovatelé měli šanci dosáhnout obrovských provizí.

Program nabízí zhodnocení 1000 % ročně.

Zprostředkovatel 1 dostane provizi milion dolarů.

Zprostředkovatel 2 dostane provizi 100 tisíc dolarů.

Zprostředkovatel 3 dostane provizi 10 tisíc dolarů.

Protože peníze jdou postupně přes zprostředkovatele 3, 2 a 1 podvodníkovi, mezi ním a investorem jsou tři bariéry, které musejí být překonány při dohledávání prostředků.

5. Dopředu splatné provize a výnosy. Po kontrole dokladů od potenciálních investorů bývá rozumné vyplatit malou provizi nebo výnos z nižší částky, aby byly později investovány další částky.

V podvodu s cílem ukrást milion dolarů podvodník investorovi slíbí vyplatit 50% výnos za jeden měsíc při investici 10 tisíc dolarů. Přesně po měsíci dostane investor svých deset tisíc dolarů plus výnos 5000 dolarů. Nyní si je jistý a investuje milion dolarů do programu s ročním výnosem 500 %. V této chvíli podvodník bere všechny peníze. Není to pro něj špatná investice: za 5000 dolarů dostane milion dolarů za jeden měsíc.

Stejným způsobem je vyplacena provize pro dobrou víru zprostředkovatelů, aby si byli jisti, že podvodník je "bohatý a plní své závazky". Ve skutečnosti ale jde o zajištění dalších investic.

6. Programy se sto miliony dolarů. Řeči o programech se stem milionů dolarů nebo vyššími částkami představují z různých důvodů nenápadný trik. Za prvé, jen pár lidí - i v bankovních kruzích - ví, co je možné či dosažitelné s podobnými částkami. Podvodník pak touto částkou podmíní dosažení "dokonalé investice". Často mluví o setkání s těmi správnými lidmi v bance, u obchodníka s akciemi či zbožím atd., pokud bude investor mít celých sto milionů. Jelikož však investor tuto sumu nemá, může podvodník odvolat některé výhodné podmínky investice.

Pokud investor má deset milionů dolarů, mohou být umístěny u podvodníkova "obchodníka", dokud se nepodaří dát dohromady oněch sto milionů dolarů. To může být zdržovací taktika, zatímco se podvodník těší z úroků z této částky.

U částek pod deset milionů udělá pro investora "službu". Jestliže dokonalé podmínky jsou podmíněny při stu milionů dolarů, potom pro jakoukoli nižší částku (deset či pět milionů, milion, 500 či sto tisíc a méně) může podvodník odstranit zajištění, která dávají jistotu investorům při vkladu sto milionů dolarů. Přitom čím menší zajištění, tím snadněji lze ukrást vložené prostředky.

7. Důvěrná povaha transakce. Využití doložky o zákazu právních kroků a doložky o důvěrnosti ve smlouvě pomáhá podvodníkovi tak, že obě potvrzují důvěrnou povahu smlouvy, která je dostupná pouze několika vybraným stranám. Tyto doložky mají dosáhnout dvou věcí. Za prvé ujistit zprostředkovatele, že budou chráněni, a během podvodu umožnit podvodníkovi vytvořit bariéru. Za druhé znemožňují podvodníkovi nebo zprostředkovatelům mluvit o "reálných" transakcích, které proběhly v minulosti, protože by se vystavovali nebezpečí žalob o náhradu škody vzniklé zveřejněním těchto důvěrných informací.

8. Použití mezinárodních organizací. Zmínka o Fedu, MMF, OSN nebo ICC ve smlouvě má investory ujistit, že jednají pouze s těmi nejlepšími organizacemi na světě. Investoři si většinou neověřují, zda jsou jejich informace pravdivé. K postupnému zvyšování důvěry slouží také falešné životopisy a tituly jako např. Lord, Sir, Dr., MA a další.

9. Smlouvy s třetími stranami. Investoři většinou uzavřou smlouvu s podvodníkem, která uvádí nějakou třetí stranu, např. účetního, právníka, banku, obchodníka s akciemi, který bude plnit zvláštní povinnosti. V mnoha případech však tato třetí strana nepodepíše dohodu a buď není zavázána podmínkami smlouvy, nebo o svých "vynucených" povinnostech vůbec neví.

Smlouva (A) mezi investorem a podvodníkem uvádí některé podmínky, které závisí na prohlášení třetí strany.

Podmínky:

1. Prostředky zůstanou na účtu, pokud nejsou místo nich uloženy cenné papíry vyšší hodnoty.
2. Prostředky budou uloženy na podúčet, který je pod kontrolou právníka, obchodníka s cennými papíry nebo bankovního úředníka.
3. Prostředky budou použity na nákup střednědobých dluhopisů, obligací, cenných papírů, akreditivů atd. pouze od nejlepších 25 bank.
4. Prostředky budou v úschově u právníka, dokud nezačne obchodování.
5. Banka vystaví doklad o uložení v bezpečnostní schránce.
6. Obchodník s cennými papíry potvrdí výnos z investice na konci každého roku.
7. Obchodník potvrdí, že proběhla transakce a vystaví měsíční výpisy.
8. X % výnosů bude věnováno na Humanitární projekt, který je veden "Držitelem závazku".
9. X % je garantováno pro banku prostřednictvím platebního příkazu potvrzeného bankou.
10. Prostředky investora jsou zajištěny zárukou banky nebo právníka nebo obchodníka s cennými papíry.

Ani jedna z deseti podmínek smlouvy nemá žádnou hodnotu, pokud uvedené třetí strany smlouvu nepodepíší. I když tak učiní, mohou být účastníky podvodu. Proto je nutná důsledná kontrola (viz část o kontrole na konci této kapitoly).