Model podvodů s finančními instrumenty

15. 10. 2003

Model podvodů s finančními instrumenty

Seriál týdeníku Ekonom o finančních podvodech. Najdete zde vše, co potřebujete vědět o stále rafinovanějších léčkách, které na lačné investory kladou podvodníci.

(Ve středu si můžete přečíst: Podvody s finančními instrumenty z pohledu pachatele)

Pečlivou analýzou lze najít metody, pomocí kterých jsou dnes páchány podvody s finančními instrumenty, a ukázat, jak jsou využívány jako nástroj na praní špinavých peněz.

Uvidíte graf, který původně sestavil vyšetřovatel - specialista na podobné případy. Toto schéma obsahuje zjednodušený systém podvodů s finančními instrumenty. V realitě by mohl obsahovat mnohem více osob (především pokud by na úrovni prodejců bylo více agentů a zprostředkovatelů). Dělali to tak Mac Gregor i Ponzi.

Organizovaný zločin v minulosti mnohokrát velmi úspěšně využil model podvodů popsaný na následujících stranách, především při páchání ekonomické kriminality, kde je obtížné takovou hierarchii odhalit, protože loajalita zúčastněných osob je vynucována hrozbami, drogami, vydíráním atd.

Model podvodů s finančními instrumenty

Většina zločineckých organizací, teroristů a aktivistů, kteří používají tento model, funguje podle "principu buňky". Ten je často používán tajnými službami. Jeho nejlepší definice, kterou jsme našli, zní: Buňka = nejnižší a nejsnáze nahraditelná skupina ve špionážní síti. Buňky chrání osoby na vrcholu pyramidy před odhalením a (což je důležitější) před stíháním za spáchané trestné činy.

Členové buňky bývají placeni za provádění určité funkce, např. zprostředkovatelé za získání bohatých klientů do systému podvodu, právníci za praní peněz získaných od klientů atd.

Jak definice napovídá, jsou snadno nahraditelní. Pokud jsou zatčeni, mohou vyšetřovatelům pouze popsat svou činnost a nikoli, jak jejich dílek zapadá do mozaiky celého systému. Gangy často používají "metodu liniové organizace", pro každý podvodný systém se vytvoří zvláštní hierarchie. Žádný člen gangu tak nemůže převzít kontrolu nad celým provozem nebo v případě zatčení poskytnout vyšetřovatelům informace o dalších podvodných aktivitách, což by usnadnilo jejich vyšetřování za organizovaný trestný čin. Jeden týden může člen gangu být "velkým šéfem" a další jen pěšákem.

Známe psychologii, kterou používají podvodníci s finančními instrumenty, a tak se podívejme na graf s modelem podvodu zleva doprava.

Cílový sektor:

Jak napovídá název, v prvním sloupci grafu č. 1 jsou uvedeny cílové oběti, které nakonec přijdou o své peníze (buď okamžitě, nebo někdy v budoucnosti).

Aby podvodníci vytvořili "mýtus" a udrželi ho při životě, používají už popsané Ponziho metody. Mnozí lidé přísahají, že podvodné systémy jako "investiční programy s vysokým výnosem" nebo "obchodování s nezajištěnými dluhopisy" skutečně existují. Například vyhledávání na internetu pomocí jakéhokoli vyhledávače pravděpodobně poskytne stovky odkazů na tyto údajné investiční instrumenty. Mnohé odkazy budou chválit tyto fiktivní investice a jejich vysoké výnosy.

Tito "věřící" vstupují do pyramidy v jejích raných fázích, dříve, než pachatelé mohou ukrást peníze vložené investory. Nejlepší analogií je domeček z karet: Věřící pravděpodobně přivedli do programu vyžadovaný počet partnerů, přátel a členů rodiny. Za to dostanou svůj kapitál i úroky dříve, než pachatelé vytáhnou kartu ze spodní části domečku, čímž způsobí pád celého programu a mohou zmizet se zbytkem peněz.

V těchto podvodech přišli o peníze jednotlivci, státy, nadace i podniky. Jeden z nejznámějších případů 90. let se týkal i Armády spásy, která nevědomě investovala do stand-by akreditivů vystavených na fiktivní banku. Naštěstí za pomoci svých právníků získala Armáda spásy svůj kapitál zpět i s výnosem, protože podvodníci chytře investovali do rostoucího trhu nemovitostí.

Pachatelé se zaměřují především na jednotlivce, kteří jsou bohatí či známí nebo kteří získali velkou částku buď ze zdroje legálního (odstupné, dědictví atd.), nebo nelegálního (krácení daní, zpronevěra atd.). Tato volba není zdůvodněna jen finančně, ale také tím, že tyto osoby se budou stydět veřejně přiznat, že se staly obětí podvodu. Mnozí jednotlivci, kteří přišli o peníze v podobných podvodech, jsou připraveni podat podnět k vyšetřování, ale později si to rozmyslí, když zjistí, že by museli podat svědectví o svém nerozumném jednání před soudem, z nějž se objeví zprávy v novinách. V Ponziho schématu je reputace obětí velice důležitá, protože zajistí klientelu stejné úrovně, čímž se vytvoří vysoce důvěryhodný podvod, který nakonec bude úspěšný.

Podvodníci vždy pečlivě zkoumají své potenciální oběti. Často je vybírají na základě doporučení legislativy proti praní špinavých peněz. Podobný výběr podvodníci provádějí, když nabízejí poskytnutí financí výměnou za platbu "záloh". Pečlivě se snaží přilákat osoby, které zoufale potřebují peníze (na splacení dluhů či daní) nebo jejichž důvěryhodnost je pochybná. Z pohledu podvodníků platí: čím je oběť zoufalejší, tím je pravděpodobnější, že nebude mít dostatečné prostředky na občanskoprávní řízení poté, co podvodníci zmizí i se "zálohami".

Finanční instrumenty (produkt)

Jak ukazuje obrázek, při podvodech se používá mnoho běžných finančních instrumentů jako například:

Použití těchto a dalších podobných instrumentů dodává podvodům důvěryhodnost a umožňuje pachatelům zjistit, zda je jejich potenciální oběť "finančně naivní". Pokud odhalí, že vyhlédnutá oběť nemá dostatečné znalosti finančních záležitostí, podvod může pokračovat. Pokud ale potenciální oběť ví, že například akreditiv není investiční produkt, pachatelé vyhledají novou oběť. Akreditiv lze použít při podvodu se "zálohovými platbami" jako doklad toho, že finance na půjčku poskytla známá a zavedená banka.

Podvodníci se také často odvolávají na padělané, ale pravě vyhlížející instrumenty jako např. doklady o úschově, certifikáty na zlato atd. Ty se buď podobají dokumentům používaným při legálních obchodech, nebo vůbec jako dokumenty neexistují. Příklady dokumentů nabídne kapitola 4, která vyjde v Ekonomu č. 43. Slouží pak k tomu, aby přesvědčily klienta, že investuje do nebo si půjčuje z legálních programů. Podvodníci také tvrdívají, že jednají se souhlasem nebo za podpory organizací jako

pro účely humanitárních, dobročinných či infrastrukturních projektů.

Prodejci

K prodeji podvodníci využívají především odborníky jako např. finanční konzultanty, právníky, účetní atd., kteří mají přístup k bonitním klientům a kteří svou účastí dodávají podvodu důvěryhodnosti. Do této skupiny patří také profesionální pachatelé, kteří zneužívají svých vybroušených přesvědčovacích schopností. Získávají vysoké provize, často placené dopředu.

Tato skupina může mít mnoho úrovní, přičemž prodejci se mohou snažit zprostředkovávat obchody mezi sebou navzájem a pokaždé vyinkasovat poplatky. Zde platí zásadní faktor, že každého prodejce lze nahradit. Přitom mnoho odborníků je ochotno riskovat svou pověst kvůli své naivitě, své chamtivosti nebo obojímu. Jsou "uvězněni" pouze ve své buňce, takže při zatčení jsou pro vyšetřovatele zcela nepoužitelní.

Podvody s finančními instrumenty využívají veškerých dostupných marketingových technik. Stále populárnějším médiem je internet. Pachatelé dříve inzerovali ve finančním tisku (a někteří to stále dělají), ale teprve internet je anonymně představí velkému množství lidí z různých zemí. Mnoho internetových stránek nabízí podvodné systémy s finančními instrumenty. Protože mnoho poskytovatelů internetových služeb (ISP) zdarma nabízí prostor pro internetové stránky či e-mail, představuje toto médium pro pachatele nákladově efektivní variantu.

Navíc virtuální skupiny k výměně informací o různých tématech (včetně finančních produktů) používají různých komunikačních kanálů jako např. elektronické vzkazy a nástěnky, diskusní programy (chat), zpravodajské kanály atd. Existuje také elektronická podoba nevyžádaných letáků (spamming), kterou pachatelé vyhledávají oběti podvodů typu "zbohatněte rychle", investičních klubů či programů rizikového kapitálu. U těchto podvodů se v poslední době prosazuje trend získávat menší částky (např. tisíc USD) od velkého množství obětí, čímž se sníží riziko odhalení. Je velmi náročné shromažďovat důkazy o podvodném systému, když jsou oběti rozesety po různých zemích světa. Každá oběť přišla jen o relativně nízkou částku, ale dohromady se může jednat o miliony dolarů.

V mnohých případech, o nichž jsme v poslední době získali informace, se používaly internetové stránky, jež napodobovaly známé poskytovatele finančních informací (např. Euroclear, Bloomberg atd.) a které obsahovaly padělané dokumenty. Ty měly sloužit při ověřování a přesvědčit klienta, že dané finanční instrumenty existují.

Cílem podvodů se také staly veřejně obchodované společnosti vyrábějící hardware a software, jejichž akcie mají velmi nízkou hodnotu. Pro tyto firmy je v současné hospodářské situaci čím dál náročnější získat kapitál. Vyčerpaly tradiční zdroje financování jako úvěry, úpis akcií či vstup na burzu, a čím dál častěji se při řešení finančních problémů obracejí na zprostředkovatele popsané v grafu č. 1.

Jsou-li tito zprostředkovatelé kontaktováni, tvrdí, že jsou schopni fondy poskytnout a odkážou zájemce na internetovou stránku s padělaným dokumentem, nejčastěji zárukou vydanou známou zahraniční bankou na částku v řádu 50 milionů dolarů a výše. Právník doporučený zprostředkovatelem sepíše dohodu, podle níž budou fondy poskytnuty na základě stand-by akreditivu po zaplacení poměrně vysoké provize a vydání několika milionů akcií společnosti. V tomto scénáři je stand-by akreditiv platebním nástrojem, který má zprostředkovat finanční injekci, nikoli smyšlený investiční produkt poskytnutý zahraniční bankou, jež vystavila záruku. Aby firma vyhověla právním požadavkům, vydá prohlášení o tom, že získala nový zdroj kapitálu ve formě stand-by akreditivu. Obvyklým výsledkem takového prohlášení je náhlý nárůst hodnoty akcií firmy, čehož pachatelé využijí k získání úvěru od legální instituce ručeného akciemi. V těchto případech se často využívá v médiích podrobně popsané metody "vezmi úvěr a uteč" (pump and dump) a je umožněna rostoucím počtem brokerů, kteří nakupují akcie na dobu kratší než jeden den (day traders).

Dohoda nebo smlouva o investici nebo půjčce

Jedná se o klíčový prvek úspěšného podvodu, který chrání pachatele před možnými trestněprávními či občanskoprávními spory vedenými oběťmi.

Pachatel využije právníka, který svou pověstí přidává podvodu na důvěryhodnosti, k tomu, aby údajně sepsal dohodu nebo smlouvu. Smlouvy mívají stejné znění a má se za to, že právník dostává text od pachatele a včlení jej do smlouvy, která se tváří jako dokument z pera právníka. Stejný postup se používá, když banky obdrží žádosti o vystavení záruk s falšovaným zněním. Vzorové dokumenty najdete v kapitole 4.

V mnoha případech se v kanceláři právníka odehrává řada jednání, která vedou k podpisu smlouvy. To může trvat několik měsíců, ale i několik let. Pachatelé nikdy nespěchají, protože chtějí mít jistotu, že jejich klient je spolehlivě přesvědčen a že skutečně chce dohodu uzavřít. Tento přístup také pomáhá při zdržovací taktice používané později v průběhu podvodu, protože zajistí, že se oběť okamžitě při prvních náznacích problémů neobrátí na úřady nebo právní zástupce.

V poslední době vykrystalizovaly dva běžné prvky těchto dohod:

- dohoda nebo doložka o zákazu právních kroků a o důvěrnosti,

- plná moc.

Dohoda nebo doložka o zákazu právních kroků a o důvěrnosti

Tato doložka má zajistit, že klienti neučiní formální podání orgánům pro vynucení práva, ani si nevyžádají nezávislou právní poradu. Zakazuje oběti bez přítomnosti nebo souhlasu podvodníků diskutovat o transakci s kýmkoli, kdo se údajně účastní programu, nebo vůbec mluvit o transakci s kýmkoli dalším.

Podpis takové dohody znemožňuje oběti kontaktovat veškeré další strany, které se údajně účastní transakce, nebo vyhledat pomoc třetí strany. Pokud se tak stane, mají podvodníci patřičnou omluvu pro vypovězení smlouvy a mohou zmizet s kapitálem poskytnutým na investici nebo zálohovým poplatkem za získání úvěru.

Zřídka se tyto dohody odvolávají na Pravidla či Publikace Mezinárodní obchodní komory upravující dohody o zákazu právních kroků a o důvěrnosti. Komora nikdy takový dokument nevydala, ale v lednu 2000 vydala publikaci č. 619 s názvem Modelová smlouva s příležitostným zprostředkovatelem - ICC. Tato smlouva poskytuje unikátní a vyváženou právní základnu, která bere v úvahu zájmy všech stran dohody o zákazu právních kroků a o důvěrnosti. Nicméně tato modelová smlouva se týká pouze obchodní distribuce, nikoli smluv o investicích nebo úvěrech.

Plná moc

Je to právní dokument, který se čím dál častěji používá při podvodných transakcích. A právě při jeho podpisu do hry vstupuje praní špinavých peněz.

Plná moc je právní dokument, který zmocňuje jinou osobu jednat jménem zmocnitele. V případech podvodů s finančními instrumenty tento dokument zmocňuje podvodníkem najatou osobu (odborníka, jako např. právníka či účetního pracující ve vlastní buňce) disponovat zvláštním bankovním účtem otevřeným u legální instituce, na který mají být převedeny fondy na investici nebo úvěr v souladu s dohodou či smlouvou. Takto má podvodník bankovní účet zcela pod svou kontrolou. Může ukládat či vybírat prostředky z účtu otevřeného na jméno oběti, která je kredibilní a přitom nemá žádné vazby na pachatele řídící celý podvod. Podle Oddělení pro hospodářskou kriminalitu při Mezinárodní obchodní komoře je po celém světě otevřeno mnoho takových účtů. Tato aktivita zůstává většinou stranou pozornosti, pokud všechny pohyby zůstávají pod úředně stanovenými limity, jako je například hranice pro sledování praní špinavých peněz pro danou zemi.

Když pachatelé získají požadované peníze, mohou je použít jako záruku k získání financování od soukromých či profesionálních investorů (banky atd.) nebo "zálohových poplatků" za další finanční produkty, které nabízejí.

Plná moc bývá součástí žádosti o otevření účtu, kterou většinou sestavuje právní zástupce pachatelů a která bývá podepsána spolu se smlouvou. Jestliže se v podvodu jedná o žádost o úvěr, "zálohové poplatky" se předávají při podepsání smlouvy.

V posledních letech se tyto aktivity množí. Jeden případ, v němž mělo být vypráno osm milionů dolarů, zahrnoval 3500 různých investičních programů, a tudíž stejné množství bankovních účtů. Při tomto podvodu stačilo uložit asi 2300 dolarů na účet, aby tato částka byla vyprána bez pozornosti úřadů. Naštěstí vyšetřovací orgány byly na tento případ upozorněny a podvod byl zastaven. Jenomže kolik podobných systémů na praní špinavých peněz zůstává bez povšimnutí?

Prostředník, vyjednavač

Tato osoba je mozkem, který řídí celý podvod. Většinou je to odborník, který pracuje uvnitř své buňky a získává anonymní instrukce prostřednictvím běžných komunikačních kanálů nebo důvěryhodných třetích stran. Nejlepší volbou bývá právník, protože ti mohou provádět různé užitečné činnosti jako například psaní právních dokumentů, zakládání obchodních společností a zakládání účtů klientů. Tyto účty mohou sloužit jako další vrstva pro praní špinavých peněz. Odborný status těchto osob zvyšuje důvěryhodnost celého podvodu a posiluje důvěrnost vztahu vytvořeného mezi všemi stranami. Kanceláře prostředníků jsou ideálním místem pro schůzky s klienty a pro jejich ohromení. Prostředník získá podíl z transakce, aby byla zajištěna jeho loajalita, ale také jsou využívány jiné přesvědčovací prostředky jako např. vydírání a další formy nátlaku.

Je založena krycí společnost. Může se také jednat o správcovskou společnost (trust), nicméně tato organizace nemá žádnou minulost, je založena pouze pro účely daného programu a v jejím vedení jsou oběti a prostředník. Tato krycí společnost může být založena v některém z daňových rájů. Zatím se nepodařilo najít nějaký převládající trend, ale vždy se jedná o společnost existující pouze na papíře. Klient se dozví, že důvodem pro založení takové společnosti je daňová efektivita. Klienti mohou prostředníkovi vystavit plnou moc, aby mohl nakládat s bankovními účty a přijímat platby.

Je běžné, že klienti žádající o úvěr jsou požádáni o zaplacení "zálohových poplatků", které jsou zapotřebí pro zprostředkování pozdějších transakcí, a o podepsání pečlivě připravených smluv. Později mohou být požádáni o další peníze na pokrytí neexistujících dokladů o existenci finančních prostředků nebo dokladů o úschově, které jsou součástí probíhajícího podvodu.

Bankovní účty

Pachatelé využívají tři typy účtů, aby provedli první fázi praní špinavých peněz - umístění:

Účet klientů právníka

Pravděpodobně to je nejpopulárnější způsob praní špinavých peněz, ideální pro vklad hotovosti do bankovního systému, odkud může být převedena na bankovní účty založené pro peníze získané od obětí. Tyto prostředky se nyní smíchají s velkými sumami pocházejícími z jiných obchodních aktivit. Pachatelé se vyhnou limitům pro ohlášení podezřelých transakcí tím, že napodobí běžný obrat účtu a znemožní bance svého právníka najít podezřelé pohyby. V souladu s principem buňky právník věří, že provádí operace jménem klienta a nikoli, že napomáhá trestnému činu. Pokud je právník prověřován svou bankou, použije právě tuto výmluvu, aby odvrátil veškerá podezření.

Účet pro úschovu

Podvodníci často používají toto spojení. Úschova je písemná dohoda, která schvaluje držení prostředků správcem, nejčastěji bankou či správcovskou společností. Tyto účty jsou ovládány buď přes klientský účet právníka, nebo prostřednictvím účtu u legální instituce pomocí plné moci vystavené na prostředníka nebo krycí společnost.

Bankovní účet

Klientům je od začátku opakováno, že jejich investice je "bezriziková" a že peníze budou umístěny na "blokovaný účet", pravděpodobně vytvořený pouze pro tento účel u legální a zavedené banky nebo instituce z daňového ráje. V některých případech byly "zálohové poplatky" převedeny na tyto účty. Prostředník nebo krycí společnost získají plnou moc, a pachatelé tak mohou účet plně ovládat - buď ukradnou kapitál klientů, nebo zde perou špinavé peníze pocházející z jiné trestné činnosti.

Finanční společnosti

Následuje druhá fáze praní špinavých peněz - vrstvení.

Celý proces lze přirovnat k výbuchu hvězdy a jejímu rozpadu na velké množství úlomků. Pro praní špinavých peněz z trestné činnosti pachatelů je v různých zemích i daňových rájích založeno obrovské množství společností s bankovními účty. Bez ohledu na to, kdo kontroluje toky peněz, je nutné, aby transakce nepřilákaly pozornost bankéřů a zůstaly hluboko pod platnými limity pro ohlášení podezřelých transakcí. Počet těchto vrstev může být velmi vysoký, ale většina institucí jsou jen poštovní schránky firem, které předstírají činnost ve svém oboru.

Bylo také zjištěno, že mnohé z těchto společností byly založeny a vedeny legálně, ale později se dostaly do rukou pachatelů, když přišly do finančních obtíží nebo když zkoušely získat kapitál na své projekty. Tyto firmy pachatelům poskytují dokonalou masku důvěryhodnosti, protože mají všechny licence požadované v daném oboru dříve, než se stanou součástí operace na praní špinavých peněz.

Navíc mohou být používány legální finanční produkty a trhy, aby se zvýšila důvěryhodnost špinavých peněz, které mají být vyprány.

Bossové

Proces praní špinavých peněz končí fází integrace.

Jakmile jsou špinavé peníze dostatečně přefiltrovány procesem vrstvení, jsou poukázány organizovanému zločinu jako zisk nebo pro reinvestování do dalších aktivit. V této fázi se pečlivě dodržuje podnikatelská etika - jedinou výjimkou je často placení daní!

Je ironií, že pachatelé často investují své "tvrdě vydělané peníze" ze zpronevěr, vydírání, drog či prostituce do dalších podvodů s finančními instrumenty a přijdou o ně, protože sami nevědí, jak prát peníze prostřednictvím bankovního systému.

Modelu podvodů s finančními instrumenty může využít organizovaný zločin, teroristé či skupiny aktivistů k získání prostředků na svou činnost. Víme o mnoha případech podvodů se šeky, kreditními kartami atd., které dokonale využívají popsaných metod.

Bohužel ekonomické klima po událostech z 11. září 2001 nahrává podvodníkům při zneužívání podniků i jednotlivců, jimž nabízejí neodolatelný investiční program či poskytnutí úvěru za atraktivní úrok, jen aby je připravili o jejich peníze.

Také internet umožňuje podvodníkům propagovat své aktivity tím, že anonymně osloví mnohem větší počet obětí. Zdá se, že podniky běžně využívají internetu k provádění svých obchodů. Proto je zásadní pečlivá a opatrná kontrola a více než kdy jindy záleží na tom, aby každý věděl, s kým jedná.